Oficiální stanovisko ČSSZ k placení sociálního pojištění OSVČ z příjmů osvobozených od daně ze dne 01.02.2010
Dnes jsem dostal odpověď Ing. Tomáše Kaplana, vedoucího oddělení metodiky sociálního pojištění OSVČ na ČSSZ, na můj podnět ke změně jejich stanoviska s uvedením v této diskusi uvedených argumentů. Odpověď je následující:
V úvodu je nutné uvést, že podle ust. § 9 odst. odst. 3 písm. c) zákona o důchodovém pojištění se za OSVČ považuje osoba, která vykonává činnost konanou výdělečně na základě oprávnění podle zvláštních předpisů. Za tento předpis je nutné považovat i zákon č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpis. Fyzická osoba, která obdrží licenci podle citovaného zákona a zahájí svoji činnost, bude považována za OSVČ ve vztahu k zákonu o důchodovém pojištění. Činnost této osoby bude buď činností hlavní nebo vedlejší. Blíže viz ust. § 9 odst. 6 a následující zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Podle ust. § 15 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, osoba, která alespoň po část kalendářního roku vykonávala samostatnou výdělečnou činnosti, je povinna podat příslušné OSSZ do jednoho měsíce ode dne, ve kterém měla podle zvláštního zákona podat daňové přiznání za tento kalendářní rok, na předepsaném tiskopise přehled o příjmech a výdajích za tento kalendářní rok. Pro úplnost je nutné dodat, že pro OSVČ, které nejsou povinny podávat daňové přiznání, je lhůta pro podání přehledu stanovena § 23a zákona č. 589/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. d 31. července kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, v němž vykonávala samostatnou výdělečnou činnost.
Předmětem diskuzí je ust. § 5b odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, které definuje vyměřovací základ ve výši 50% daňového základu (nikoliv již ve výši ?absolutního minima?, které je např. pro OSVČ vykonávající hlavní činnost stanoveno za rok 2009 ve výši 5 889 x počet měsíců výkonu této činnosti ? viz § 5b odst. 2 stejného zákona).
Pro úplnost si část daného ustanovení uveďme: ?Vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti je částka, kterou si určí, ne však méně než 50 % daňového základu; daňovým základem se pro účely tohoto zákona rozumí základ daně nebo dílčí základ daně stanovený podle § 7 zákona o daních z příjmů z příjmů z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti po úpravě podle § 5 a 23 zákona o daních z příjmů, a to i v případě, kdy příjmy osoby samostatně výdělečně činné jsou osvobozeny od daně z příjmů, pokud se dále nestanoví jinak.?
Je nutné uvést, že ČSSZ (na základě výkladu zákona ze strany MPSV) zastává názor, že druhá část věty:?,a to i v případě, kdy příjmy osoby samostatně výdělečné činné jsou osvobozeny od daně z příjmů?, nezobecňuje první. Pokud by zákonodárce opravdu měl v úmyslu zahrnout do vyměřovacího základu pouze příjmy, které jsou uvedeny v daňovém základu OSVČ, byla druhá část věty zcela nadbytečná. A lze velmi důvodně pochybovat, že by zákonodárce tímto dovětkem chtěl upozornit na změnu oproti dosavadním zvyklostem. Takový postup by byl ze strany zákonodárce zcela atypickým.
Skutečnost, že příjmy osvobozené od daně z příjmů jsou příjmy, které je třeba dle zákona č. 589/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zahrnout do vyměřovacího základu, lze dovodit i z poslední věty ust. § 5b citovaného zákona. Jelikož se pro placení pojistného na důchodové pojištění od 1.1.2009 vychází z daňového základu, je nutné pro účely důchodového pojištění stanovit i daňový základ u OSVČ, které nejsou povinny podávat daňové přiznání, a tudíž ani nemají podle zákona o daních z příjmů stanoven daňový základ. Pro účely zákona č. 589/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se u těchto OSVČ za daňový základ považuje příjem ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů na jeho dosažení, zajištění a udržení; tyto příjmy a výdaje se pro účely zákona č. 589/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, posuzují podle zákona o daních z příjmů. Příjmy z provozu solárních zařízení jsou příjmy podle § 7 zákona o daních z příjmů, a jsou to tedy příjmy, které vstupují do daňového základu pro účely zákona č. 589/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a tím i do vyměřovacího základu OSVČ. Zároveň je ČSSZ toho názoru, že nelze vykládat zákon tak, že OSVČ, které nejsou povinny podávat daňové přiznání, zahrnou své příjmy do vyměřovacího základu a OSVČ, které jsou povinny podávat daňové přiznání tyto příjmy do vyměřovacího základu nezahrnou. Tím by došlo k nerovnému postavení ?stejných? osob.
K výše uvedenému je nutné doplnit, že při striktním výkladu ust. 5b zákona č. 589/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je možné dojít k závěru, že má-li OSVČ příjmy podle § 7 zákona o daních z příjmů, které jsou od daně osvobozeny, nemůže, s ohledem na § 25 odst. 1 písm. i) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, k těmto příjmů uplatnit žádné výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů.
Výklad ČSSZ v této věci je benevolentnější. ČSSZ si je vědoma, že zákon o daních z příjmů žádným způsobem nemůže reagovat na skutečnost, že jiný předpis (v tomto případě zákon o pojistném) stanoví, že příjmy podle § 7 zákona o daních z příjmů, které jsou osvobozeny od daně příjmů, ovlivní výši vyměřovacího základu pro důchodové pojištění, ze kterého je hrazeno pojistné na toto pojištění. Tj., k příjmů je možné uplatnit příslušné výdaje, jako kdyby uvedené příjmy nebyly osvobozeny od daně z příjmů. Jsem toho názoru, že z pohledu výdajů se jedná o výklad, který jde ve prospěch OSVČ.
K žádnému posunu tedy nedošlo, novou informací je pouze skutečnost že se odvolávají na výklad MPSV a pozitivem je podle mého názoru chabost jejich argumentace, kde se pro jistotu vůbec nevyjádřili ke dvěma našich hlavním argumentům:
- k v důvodové zprávě jasně a zřetelně vyjádřené vůli tvůrce zákona, že \"Navrženou úpravou se sníží administrativní náročnost u OSVČ. Základem pro odvod pojistného bude údaj, který uvedly v daňovém přiznání.\"
- ke gramatickému výkladu předmětného ustanovení, který vylučuje možnost, aby bylo toto ustanovení vykládáno způsobem, jak to činí ČSSZ a místo toho uvádí ničím nepodložené spekulace o vůli zákonodárce.
Navíc se v poslední části stanoviska autor dopouští návodu k úmyslnému trestnému činu podle § 240 Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby TrZ, neboť pokud Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti ve svém §5b/1 uvádí, že \"...příjmy a výdaje se pro účely tohoto zákona posuzují podle zákona o daních z příjmů.\", platí to pro celé znění Zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, a ne jen pro části, které se zrovna hodí ČSSZ (jak též s oblibou činí i při zdůvodnění povinnosti platit z osvobozených příjmů u osob, které nejsou povinny podávat daňové přiznání).
Nechtěl bych být v kůži chudáka, který využije současné \"benevolence\" (která má pouze otupit odpor postižených proti chybnému výkladu zákona ze strany ČSSZ) a pak třeba po deseti letech po hloubkové kontrole placení sociálního pojistného dostane platební výměr na neoprávněně zkrácené pojistné s příslušenstvím v řádu stovek tisíc Kč, protože kontrola zjistila, že postup uváděný Ing. Kaplanem byl protizákonný.
Takže co dál? Podle mne už zbývá jen rozhodnutí sporu soudem. Do Přehledu za rok 2009 příjmy z provozu FVE osvobozené od daní z příjmů neuvedu a předpokládám, že pro mou osobní neanonymní angažovanost v této věci dojde ke konkrétnímu sporu, který budu řešit soudně. Asi by bylo lepší to vyřešit předem, ale přiznám se, že nevím jak. Co třeba Pavell, neporadil by? Pokud by se našlo více lidí, kteří by byli ochotni pro tuto věc něco udělat, rád se zapojím.
Jinak přeji hezké slunečné dny a nenechme se znechutit!