Vyměřovacím základem u těchto osob je 50% rozdílu příjmů a výdajů, vyplývá to i přehledů o příjmech a výdajích (např. v přehledu VZP za rok 2009 je to řádek 14a).
Zákon 592/1992 Sb., § 3a:
(1) Vyměřovacím základem u osoby samostatně výdělečně činné je ...............a od roku 2006 50 % příjmu z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení.
(2) Osoba samostatně výdělečně činná je povinna odvést pojistné Z VYMĚŘOVACÍHO ZÁKLADU PODLE ODSTAVCE 1, nejvýše však z maximálního vyměřovacího základu. Je-li vyměřovací základ podle odstavce 1 nižší než minimální vyměřovací základ, je osoba samostatně výdělečně činná povinna odvést pojistné z minimálního vyměřovacího základu, není-li dále stanoveno jinak.
(3) Minimální vyměřovací základ neplatí pro osobu
a) uvedenou v § 3 odst. 8 písm. a) až c),
b) která současně vedle samostatné výdělečné činnosti je zaměstnancem a odvádí pojistné z tohoto zaměstnání vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro zaměstnance,
c) za kterou je plátcem pojistného stát (§ 3c),
pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období. Vyměřovacím základem u těchto osob je jejich skutečný příjem po odpočtu výdajů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení příjmu.
Pokud by byl jejich vyměřovacím základem skutečný příjem po odpočtu výdajů (nikoliv 50%), tak by se asi často dostávali nad minimální vyměřovací základ.
Příjem po odpočtu výdajů není asi příliš šťastná formulace, ale logických kotrmelců je v zákoně o pojistném povícero. Tak například musíte napřed zaplatit pojistné (podle § 8/5 do 8 dnů od podání daňového přiznání) a pak teprve vypočítat vyměřovací základ a výši pojistného v přehledu, který předkládáte do 30.4., resp. do 31.7.