Předchozí příspěvek Jakuba Musila mne přiměl ke vypomínkám, když jsem začínal podnikat. Ale nejdříve něco pro Jakuba:
Jde o to, jestli chcete dělat design, webmastra atd a vydělávat, NEBO jestli chcete úřadovat, razítkovat, běhat po úřadech a dokazovat jim, že binec je u nich a ne u Vás. Tak to si musíte rozmyslet.
No a teď k těm vzpomínkám, v roce 1990 jsem z nadšení založil v ČR živnost, naivně jsem si myslel, že budu programovat a tvořit a vydělávat. Ale ouha, většinu času jsem běhal po úřadech, pořád něco chtěli. Když už jsem neběhal, tak jim aspoň odpovídal na jejich dopisy, vyplňoval nový a nový lejstra... Na programování moc času nezbylo. Tak se to nakonec zvrhlo v montáž počítačů, tu lze dělat po chvílích, kdežto k programování je třeba mít klid aspoň půl dne. Za dva roky se živnost převedla na s.r.o. a pokračovalo se, většinou úřadovalo, v menší míře i pracovalo. Pak jsem se shodou okolností dostal do USA a mohl studovat na jedné z tamních univerzit a podívat se miniaturní Česko přes velkou louži. Je to zajímavý pohled. Těžko popsatelný, chce to zažít. V tom momentě Vám ty český problémy přiijdou tak nicotný, bezvýznamný... Když jsem se vrátil, bylo jasný, že takto to dál nepůjde. Chtěl jsem rozjet vývoj v elektronice a výrobu. Navíc se ukázalo, že s českými vývojáři v elektronice se nikam nedostanu, protože jsou mnoho let pozadu a s obtěžováním od českých úředníků se nedá byznys dělat. Navíc každý český zaměstnanec potřebuje dalšího, který na něj bude dohlížet a ten zase dalšího co bude dohlížet na něj. Samostatnost a zodpovědnost a loajalita se v Česku nenosí. Abychom si tehdá ušetřili úředničení, řešil jsem sociální odvody tak, že bylo jasné, jaké budou platy a soc. úřadu jsem poslal soc. odvody a výkazy na celý rok dopředu. Myslel jsem si, že úředníci budou rádi. Ale nebyli. Nevěřili by jste co provedli. Peníze si nechali, hlášení vyhodili a tvrdili, že žádné nedostali a chtěli mi dát pokutu. Šlo o to, že si úředníci potřebovali dokázat svoji moc. Výsledek byl nakonec ten, že byli přistiženi při lhaní a podvádění, přiznali že hlášení vyhodili. Skončilo to trestním oznámením na úředníky. Jenže, v Česku to chodí tak, že úředníci sami rozhodují o tom, jestli něco provedli a jak se mají potrestat. To byla poslední kapka. Český zaměstnanci , aspoň ty neloajální, líní, byli vyházeni a na podzim 1999 se zřídila firma ve Velké Británii. Od té doby je od českých úředníků klid. Rozjel se vývoj a výroba, najali se indičtí vývojáři a programátoři a firma funguje.
No a nakonec jedno srovnání - víte jaký je rozdíl mezi indickým a českým zaměstnancem? Indický zaměstnanec pracuje od ranního kuropění do pozdní noci, je loajální, rád že má práci a když mu řeknete: \"udělej toto a takto\", odpoví \"yes sir\" a provede to. Kdežto český zaměstnanec chodí do práce pozdě, dělá si v práci melouchy, bokovky, kouká co by si jak ulil pro sebe, někteří i kradou a když mu řeknete: \"udělej toto a takto\", odpoví: \"já si myslím, že by se to jako mělo udělat jinak...\" a vylíčí vám svůj názor, svoji českou cestu a bez ohledu na to, že mu nařídíte jak má daný úkol udělat, stejně to udělá jinak, aby se pak zjistilo, že chybně a že se musí celá věc předělávat. A nakonec se český zaměstnanec cítí uražen a chodí a pomlouvá....
Tak to je jeden z řady důvodů, proč máme dnes firmu v Británii a ne v Česku. O těch dalších, což jsou účetnicví, daně, jazyková bariéra v Česku, banovnictví, poštovní služby, vymahatenost práva, možnost úvěrů .... tak o tom někdy příště.
