Odstavec 1 stanovuje základní pravidlo pro vystavování daňových dokladů. Doklady se vystavují podle předpisů toho členského státu, ve kterém je místo plnění.
Odstavec 2 stanovuje dvě výjimky ze základního pravidla. Jestliže je místo plnění v jiné zemi EU (ve které nemáte ani sídlo ani provozovnu, která by uskutečnila plnění) a příjemci služby zároveň vzniká povinnost přiznat daň, tak můžete vystavit DD s náležitostmi podle českého ZDPH. Totéž platí v případě, že je místo plnění ve třetí zemi.
Jestliže fakturujete osobě, která je podle lokálního zákona o DPH povinna přiznat daň (což je například při fakturaci slovenskému plátci se sídlem v SR, kterému tato povinnost vznikne podle § 69/2 slovenského zákona o DPH), tak můžete vystavit daňový doklad podle českých předpisů a nemusíte studovat slovenský zákon a náležitosti jejich dokladů. Text \"reverze charge\" nebo \"daň odvede zákazník\" bych uvedla.
Pokud byste fakturovali osobě, která není povinna ve své zemi přiznat daň (typicky nepodnikajícímu občanovi), tak byste se museli zaregistrovat k DPH v příslušné zemi a vystavit daňový doklad podle místního zákona a s místní DPH.
Při poskytnutí služby podnikateli - neplátci záleží na místní úpravě. Možná se přijetím služby stane identifikovanou osobou a tím mu vznikne povinnost přiznat daň.
