Dobrý večer, paní Dajo.
Podle § 7b odst. 1 zákona o daních z příjmů má daňová evidence obsahovat údaje o příjmech a výdajích v členění potřebném pro zjištění základu daně. Jestliže si poplatník nehodlá daňově uplatnit výdaj, který učinil, tak tento výdaj neovlivní základ daně a nemusí tedy být uveden v DE. Občas se stane, že podnikateli ukradnou auto nebo tašku s doklady, případně podnikatel doklady omylem vyhodí, takže v daňové evidenci prostě nejsou. Někteří podnikatelé nechtějí uplatnit všechny daňové výdaje, aby nevykázali ztrátu, tím by si prodloužili dobu pro doměření daně a také by museli archivovat doklady třeba 10 let a to se jim nechce. Uplatnění ztráty z předchozích let jim pomůže jen u daně z příjmů, minimální platby pojistného na ZP a SP to nijak neovlivní a to je další z důvodů, proč mnozí podnikatelé o ztrátu nestojí. Neznám zákon, který by podnikateli nařizoval, co musí uplatnit jako daňový výdaj a co ne.
Daňovou znatelnost řeší § 24 a § 25 ZDP. Podle § 24/1 se výdaje odečítají ve výši prokázané poplatníkem. Pokud neprokáže výši (neuvede výdaj do DE), tak nemůže nic odečíst.
Pokud vás FÚ podezírá z krácení tržeb, tak by to měl prokázat.
