Maximální částky, které mohou být rozděleny na spolupracující osobu /y/ stanoví § 13 zákona o daních z příjmů. Pokud je spolupracující osobou jen manžel, tak platí (kopíruji):
Příjmy dosažené při podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti [§ 7 odst. 1 písm. a) až c) a odst. 2] provozované za spolupráce druhého z manželů a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení se rozdělují tak, aby podíl připadající na spolupracujícího manžela (manželku) nečinil více než 50 %; přitom částka připadající na spolupracujícího manžela (manželku), o kterou příjmy přesahují výdaje, smí činit nejvýše 540 000 Kč při spolupráci po celé zdaňovací období nebo 45 000 Kč za každý i započatý měsíc této spolupráce.
Pokud by nebyly rozděleny příjmy a výdaje, pak by podle mého názoru nebyla ani spolupracující osoba.
Z hlediska ZP a SP se na spolupracující osobou nahlíží stejně, jako kdyby byla OSVČ.
Spolupracující osoba nemusí mít živnostenské oprávnění.
Slevu podle § 35ba/1 ZDP nelze v případě spolupracující osoby uplatnit.
