Důležitý je váš vztah k autu, ale nestačí říci: \"Já ho prostě miluju\", musí se jednat o vztah vlastnický. Pokud vás auto uctivě oslovuje \"pane\" (to znamená, že jste jeho vlastníkem vy, případně máte auto ve společném jmění manželů a v TP je zapsaná vaše drahá polovina), pak se jedná o auto VLASTNÍ.
U vlastního auta se můžete rozhodnout, že je vložíte do svého obchodního majetku - pak uplatňujete všechny výdaje, spojené s vozidlem (na které musíte mít doklady), nevypočítáváte si žádné náhrady, neboť není za co. Pokud jste auto nevložil do obchodního majetku a používáte je pro podnikání, pak si uplatňujete NÁHRADY za jeho použití. Vzhledem k tomu, že jste si při plnění pracovních úkolů ošoupal svůj vlastní nástroj (v tomto případě samozřejmě auto), si můžete uplatnit základní náhradu za 1 km jízdy. Náhrada za spotřebované PHM je snad jasná, na vodu se zatím nejezdí.
Také můžete používat auto, které vám nepatří. Pokud taktně vynecháme auto kradené, pak zbývají 2 možnosti:
a) auto najaté - nájemní vztah je vždy úplatný. Uzavřel jste nájemní smlouvu například s leasingovou společností, nebo s přítelkyní, hradíte smluvené nájemné a ve výdajích si uplatňujete prokázanou spotřebu PHM (průměrná spotřeba podle TP není důležitá) prokazování spotřeby a vedení knihy jízd je stejné, jako kdybyste vložil své auto do podnikání. Opotřebení vozidla už je zahrnuto v nájemném
b) auto vypůjčené - našla se nějaká dobrá duše, která vám auto zadarmo půjčila - výpůjčka je vždy bezplatná. V tomto případě si můžete uplatnit pouze NÁHRADU za spotřebované PHM, základní náhradu nikoliv - ošoupal jste cizí majetek, takže si nemáte za co přiznat náhradu.
Na závěr: v nájemním vztahu musí být minimálně dva subjekty: pronajímatel a nájemce. Totéž platí u výpůjčky - jednak musí být půjčitel (který něco má a půjčuje vám to) a jednak vypůjčitel (vy, který nemáte a proto jste si to vypůjčil). Pokud nejste schizofrenik, tak sám sobě prostě nic nepůjčíte, ani nepronajmete ... ani kdybyste se rozkrájel:-)